7 "smutných" faktů.. A šest těch nejsmutnějších navíc. Plus jeden v komentářích.

Děkuju Nika Wille za označení :) Tak s chutí do toho.

1. Celá rodina je plná baskeťáků. Takže jsem asi do 9 nebo 10 let hrála také. Byla jsem velmi "nadaná". :D Proto má basketbalová éra skončila ještě než jsem stačila pozabíjet polovinu mladých a nadaných chlapců z celé Prahy. Ano, chlapců. Hrála jsem pod tátou a táta trénoval kluky. Byla jsem zamilovaná snad do 6 z nich. A do dneška jsem.
2. Mám pejska. No pejska...15 let starý jezevčík, hrající si na 3-ti leté štěně, nevyběhne schody, celý den prospí, ale žere jako zakrslý vlkodav. Nejradši bych ho nakopla, ale je to moje láska.
3. Elektrotechnické novinky, internet, Windows 7, Gmail, Google a Apple vymoženosti nejsou moji přátelé. Ani na Facebooku bych si je nepřidala! Enter, písmenka a Windows XP stačí.
4. Mám hodně osobitý styl humoru, který málokdo chápe. Ani já mu nerozumím.(pokud se naučím s jedním serverem na nahrávání videí, tak to MOŽNÁ uvidíte) Navíc nesnesu, když se na mně rodiče zlobí. Vynadám si sama. A dostatečně. To mně přivádí k číslo 5....
5. Povídám si sama se sebou. A docela zajímavě diskutuji ! :D Dokonce dvojjazyčně.
6. Neumím mluvit. Ř, L, T.. A hlásím se na cestovní ruch.. Turisti, těšte se.
7. Nemyslím si, že jsem dobrý člověk. Nemám ráda svojí povahu nečestného připokakaného (asi víte, co myslím za slovo :D) generála, který diriguje, jak dirigent národního orchestru, ale dirigovat neumí. A nesnáším, když nemám pravdu nebo někdo poukazuje na moje chyby. A kdyby mně chtěl ještě opravovat?! GRRR. To radši nezkoušejte. Radím Vám dobře, znám se :D

+

8. Jako malá jsem vypadala jako holko-kluk. Větu uklízečky v obchodním centru nezapomenu. "Chlapečku, to jsou, ale záchody pro holčičky. Běžte s bráškou naproti." Od té doby se snažím mít, co nejdelší vlasy a holčičí oblečení.
9. Nevařím, neuklízím, neperu. Protože : jídlo přesolím, zpatlám a ani psovi bych to nedala (bojím se, že bych ho přiotrávila), jsem líná a prach uklízím stylem "bludiště" (věci nedám dolů z poličky, ale obejdu je s hadrem) , kdybych prala chodíme doma všichni v duhových barvách. Kdo mě si veme?!
10.  Nejoriginálnější dárek, co jsem zatím dostala byla jízda na koni k 12. narozeninám. Kůň se jmenoval Kolombo a za Boha jsem ho nepřiměla chodit. On asi druhý den pobíhal, za to já na nohy nemohla.
11. Na češtinu jsem pako. i/y , čárky, velká písmena... BRR.
12. Blog píšu potají. Nejsem si jistá jaká by byla doma reakce. Natož ve škole! Doma by se asi brácha smál, a našim by to bylo jedno. Ve škole o blogu vědí 3 holčiny, kterým moc děkuju za podporu a inspiraci :) :* , ale jinak nikdo. A jaká bude reakce "až to praskne" se můžu jenom bát a upřímně "těšit".

a konečně ta nejhorší....

13. Cokoliv je "primitivní" a "hrozně moc jednoduché" je pro mně složité. Proto se i omlouvám všem, co tohle budou kdy číst, ale já neumím vložit do článků odkaz. Pardon. Musím se ještě hodně učit.

Ann

(Prosím napište mi, jak se Vám článek líbil. Jsem z něj trochu rozpačitá. Děkuju :) )